kadidlo, -a n.
k kaditi
1. kadidlo, vonná pryskyřice kadidlovníku užívaná při bohuslužbě a v lékařství; „bielé kadidlo“ druh bílé pryskyřice; „črné kadidlo“ myrha, druh černé pryskyřice
2. bot. vonná bylina, zvl. židovské kadidlo ločidlo (Ferula L.), sadec (Eupatorium L.), šalvěj (Salvia L.)
Dolož. též jako kadilo, v LékMuz jako kadlo. Sr. tymiama, pryskyřicě
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
kadidlo, někdy kadilo, -a, neutr., Weihrauch; stsl. kadilo suffitio. Vlastně čím se kadí, co kadí. — kadidlo thus MVerb., kadydlo též Prešp. 806, t. 2204, cadydlo RostlD. 87b; s kadydlem Mast. 344. Oltář, na ňemžto pražiti sě bude kadydlo incensum Ol. Ex. 39, 40. — kadydlo *succeṙa Prešp. 726, Rozk. 1387. — Myrry i kadila i všeho apatečného prachu Kruml. 475b; na kadylo qui recordatur thuris Pror. Isa. 66, 3; kadylo Tegerns. 96. — Bielé kadidlo: biele kadidlo olibanun. SlovA., MamA. 15a RostlF. 12a, byele kadidlo též LékB. 123b, RostlD. 79b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².