my, nás pron.
1. my; označuje skupinu (též dvojici) osob zahrnující mluvčího
2. my; označuje společenství, jehož součástí se cítí mluvčí;po předložce označuje prostředí, v němž mluvčí žije
3. v dat. nám; vyjadřuje zájem mluvící osoby na ději (dativ sdílnosti)
4. my; označuje jednotlivce mluvícího o sobě v množném čísle (jako reprezentant rodu, stavu ap.)
Sr. já, jáz, va, vě, náš
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
my, plur. k jáz, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
my (dat. nám, nem, akuz. ny) zájm. 1. os. pl. my
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.