|
|
|
mužík, -a m. k muž 1. mužík, malý n. drobný muž 2. trpaslík, „piedimužík“ 3. zvl. expr. (fam.) človíček, muž v nevýznamném postavení; často označuje služebníka K 3: často užito pro označení svatého Josefa. Též jm. osob. Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 22. 6. 2025). 
mužík, -a/-u m. k muž bot. a alch. rostlina upomínající vzhledem některé své části (kořene, nadzemní části) na zmenšeninu lidské postavy tučen mužík bot. tučnolistá rostlina nízkého vzrůstu, zvl. rozchodník (Sedum L.) n. netřesk (Sempervivum L.) zemský mužík, múdný mužík, šibeniční mužík alch. mandragora, „mužíček, -čka/-čku“ 2 Spojení múdný mužík dolož. omylem jen v podobě múdrý mužík RostlStrah 81a (za lat. dianthos). V dokladech apium opich aut mužík RostlKřišťKap 167b, pod. LékFrantB 107a omylem m. miřík Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 22. 6. 2025).
mužík, -a, masc., demin. z muž. — Ten (Jindřich Korut.) o jiném péče nejmieše, jedno že rád boží mužík (syt) chtieše býti DalJ.100 z rkp. I., boží mužík (s příhanou). — Pídimužík, trpaslík, Zwerg: Jetřich… ihned toho muzika… na šermovánie pobiedi Baw. 186b; všichni mali mużikowe t. 198a; mużikowe, jich kniežata i králové spat jidechu t. 200a. — Mužský, samec: všecko prvorozené mużikow masculinum Comest. 60b; zvířátka, kdežto vždycky mužijka a žínku, samce a samici jest viděti RešSir. 270b. — Diví mužík, dyvi muzik Faunus Prešp. 272, srov. diví. — Tučen mužík, tučný mužík, rostlina toho jména: tuċen muzik vermiculare SlovA., tuczen mużik vermicularis MamP. 14b; tuczen mużyk ApatFr. 166a, LékA. 138a; tuczen muzyk crassula RostlC. 109b, RostlD. 92b; tuczen muzyk barbatus RostlF. 10b; tuczny muzik crassula maior RostlF. 11a, tuczen muzik též LékB. 112a; tuczen muzyk senecion RostlD. 91b, tuczny muzik též RostlF. 12b; muzik apium LékB. 107a. — Mužík šibeniční, rostlina toho jména: cortex muzik ſſibeniczni RVodň. 36d. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mužíček, -čka, mužík m. mužíček, mužík; trpaslík Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mužíček (zdrobnělé z mužík), mužík (zdrob. z muž) m. = trpaslík Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|