|
|
|
muž, -ě m. 1. muž, dospělá osoba mužského pohlaví (opak ženy) 2. synekd. zvl. v pl. jaký, čeho muž jako výlučný plnoprávný člen společnosti, člověk, zvl. obyvatel některého území ap. 3. jaký osoba, člověk; označuje jedince jako nositele nějakých vlastností n. konatele nějakých činností; „múdrý muž“ mudrc, „služebný muž“ služebník ap. (sr. ESSČ s. v. „člověk“) svatý muž ap. světec n. duchovní osoba, zvl. poustevník vodní muž vodník 4. teol. osoba, bytost v podobě „muže“ 1 5. muž jako příslušník vojska, bojovník 6. čí manžel, ženatý muž za muž ap. koho (ženu) s inf. (vdáti, smlouvati, jíti ap.) komu (muži) kam (na něčí sídlo) k sňatku s někým (sr. ESSČ s. v. „vdáti“ 3) za mužem (o ženě) s inf. v manželství; „býti za mužem“ být vdaná mužě pojieti (o ženě) provdat se pojieti za mužě (o ženě) koho provdat se 7. jaký (rozumný, moudrý ap.) pán, osobně svobodný „muž“ 1 společensky ap. nadřazený ostatnímu obyvatelstvu, zvl. šlechtic („pán“ II/1) 8. s osobním jménem ap. jaký pan; titul a uctivé oslovení muže, též neurozeného („pán“ II/6) 9. (o živočichovi) samec 10. rostlina připomínající vzhledem některé své části (kořene, nadzemní části) lidskou postavu tučen muž bot. tučnolistá rostlina, „tučen mužík, -a/-u“, rozchodník n. netřesk K 2: ve staré češtině nemá povahu generického maskulina. Též jm. osob. Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024). 
muž, -ě, masc., Mann, Gemahl; stsl. mąžь vir. — Slovútný mus PilA. 26; král Filip…, muz slovútný AlxV. 70; čstný muz AlxBM. 2, 18. Blažený muz vir ŽWittb. 1, 1; ot muzie nepravého a viro t. 17, 49. Ta muſie zrádná AlxBM. 1, 33, dva muzie duo viri Ol. Num. 11, 26, dvěma muzoma t. Jos. 6, 22, dvú mužij žena Lact. 24a. Muzye kirvavníci viri sanguinum ŽWittb. 54, 24; stateční muzzije Štít. ř. 16a; i sědlí sú mvżíe HusPost. 50b; kteříž muze nebo panie Kat. v. 3345; všickni mużij Hořek. 2a. Dvanácte musi AlxH. 2, 14; zástup muzij a žen Štít. ř. 141a; patnácti tisícóv muzy Ol. Súdc. 8, 10; desět muzow Krist. 67b, deset muzyew EvVíd. Luk. 17, 12. K muzuom judským ad viros Pror. Jer. 11, 3; ke dvěma stoma mużóm Ol. 1. Reg. 30, 21; král muzyem přikázal Pror. Dan. 3, 20; nám muziem Hrad. 66b. O těch muzijch Štít. ř. 141a. S muzmy cum viris ŽWittb. 25, 9, s muzmi ŽKlem. tamt., s mużmi hrdinnými Baw. 128a, s mużmi Pernšt. Luk. 11, 31; mezi muzmy Hrad. 98b a Lit. 1. Reg. 17, 12, nad muzmy Ol. Súdc. 9, 28 a Pulk. 9a; mužmi VelKal. 311. — Muž, manžel, Gemahl: Čstná žena muzi přědráha AlxV. 81; lkalo srdcem mnohé družě zbyv svého milého muzye t. 806; či plakala vdova která, zbyvši pro mě svého muſie? AlxBM. 8, 20; ona svého neby musie AlxH. 5, 7; bože! proč sem jáz hi mój mus hyna, ž’ nám nedáš dcerky ni syna? LMar. 26; (žena) bude jmieti svój muz Hrad. 118a; — (Kateřina) nerodí za muz jíti Kat. v. 140, za muž jíti atp. (o ženě), provdati se, heiraten; že je… za muž šla Rožmb. 122; já nikdy nepójdu za muz t. 355; jdi za muz ŠtítMus. 5a; (vdova) nechtěla za muz jíti t. 13b; té (vdově) svatý Pavel neveli za muz (t. jíti) Štít. uč. 50a; (vdovy) jdúc za druhé muze bývají v hoři t. 49a; — ta již za muz dána bieše Otc. 403a, za muž dáti (dívku), vdáti, verheiraten; (sestra) nenie vdána za muz non est nupta viro Ol. Lev. 21, 3; — dřéve za muz sem nesena Rožmb. 122, za muž nesenu býti; Libušě jej (Přěmysla) za muz pojě DalC. 7, za muz pojieti; by dievka toho za muz měla, kterému by sama chtěla t. 14, za muž jmieti; — žena za druhým mužem ihned nazvána bude babú ŠtítMus. 13b, za mužem (o ženě), provdaná; (ženy) by za muzy mosily trpěti Štít. uč. 49a. — muz vir Prešp. 849, mas t. 1654. — Ten kněz (Jindřich Korut.) o jiniem prácě nejmieše, jedno že rád Bozy muz syt býti chtieše DalC. 100, boží muž (s příhanou). — Jenžto střěže muzie vidúcieho boha qui custodit Israel ŽKlem. 120, 4, muž vidúcí boha, za hebr. Israel; mužiu vidúciemu boha t. 104, 10. — Diví muž, Faunus, v. diví. — Tučen, tučný muž, rostlina toho jména: tuczni muz vermicularis RostlD. 92a, tuczen muz crassula arbor RVodň. 36d; srov. mužík. — Adj. possess. mužóv: v (l)ýtkách muzowich in tibiis viri ŽWittb. 146, 10, w holenu muzowu ŽPod. tamt. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
muž, -ě m. muž; manžel; za muž jíti, za muž pojieti provdat se; za muž dáti provdat; za muž pojieti koho provdat se za někoho; za muž jmieti koho být provdaná za někoho; (žena) za mužem provdaná Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|