mrdnúti, -nu, -ne pf.
sr. mrdati
1. čím (hlavou) na koho, co zavrtět něčím nad někým, něčím na znamení nesouhlasu, nelibosti ap.; na koho, co pohybem dát znamení nesouhlasu s někým, něčím, pohybem vyjádřit nelibost ap. nad někým, něčím
2. komu čím (prstem) po čem (ústech) máchnout, hmátnout
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
mrdnúti, -nu, -neš, pftiv., vrtnouti, pokynouti, bewegen, nicken; Apollon na to hlavú vrže a mrde Baw. 213b; Apollon hlavú mrdna… Apoll. 135b. — Kdyby jí (babě rozhněvané) prstem po ústech mrdl, uzřel by, že ť by se zsápala RokycPostKl. 118a, kdyby jí (rkp. gij) po ústech prstem mrdl RokycPostKř. 227b, mrdnúti prstem po ústech (na posměch komu? či klepnouti?).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mrdnúti, -nu, -neš dok. pokynout; mrdnúti prstem po ústech klepnout
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mrdnúti dok. = zavrtěti, pokynouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.