mrdati, -aju, -á ipf.
sr. mrdnúti
1. čím (okem) pohybovat, uhýbat do stran(y); (ocasem) vrtět
2. čím (hlavou) na koho, co vrtět, kroutit něčím na znamení odmítnutí něčeho, k vyjádření nelibosti ap. nad něčím; na koho, co, nad čím pohybem dávat znamení odmítnutí, nelibosti ap.
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
mrdati, -aju, -áš, impftiv., hýbati, vrtěti, kývati, bewegen, wedeln, winken. — (Člověk) nade vším (dobroděním) mrda, neváží a nevděčen jest ŠtítPař. 84b; nad tím hlavau mrdá RešSir. 155a. Ptáček vidí… červy se mrdati Har. 2, 23a. Tedy král otázal se jeho (Apollona), proč by na královnu mrdal; Apollon vece: Králi, já sem na královnu nemrdal, ale na hudbu a na ples, že sem nic tu nového neviděl Apoll. 136a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mrdati, -aju, -áš ned. hýbat, kývat, vrtět: mrdati hlavú
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mrdati nedok. = vrtěti, kroutiti (na př. očima)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.