|
|
|
mozk, -a/-u m. arch. mozh, -a/-u m. dial. mozg, -a/-u m. pozd. též mozek, -zka/-zku m. 1. měkká tučná hmota vyplňující v těle živých tvorů prostor obklopený kostí (kostmi), (v hlavě) mozek, (v páteři) mícha, (v dutých kostech) morek, kostní dřeň mozk kostní, mozk kostný ap. med. kostní dřeň mozk chřbetnicě, mozk chřbetní med. mícha 2. mozek, orgán uložený v lebce, u člověka chápaný jako sídlo myšlení, rozumu a paměti; „bez mozku“ hloupý, nerozumný 3. koččí mozk v. koččí Sr. čies, mícha, omazek, stržen Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025). 
mozk, -a, -u, masc., mozek, Gehirn, Mark, stsl. mozgъ medulla; mozk je ze staršího mozg, jež se zachovalo v některých dokladech a v dial.: mozg BartD. 1, 62 a 86 (val. a stjick.), mùzg Šemb. 60 (opav.). — (Židé) Ezechielovi mozk vybili Kruml. 52b. Udeřil mezek vlka uprostřed čela, až… mozk mu viděti bylo Ezop. 73a. Hořčice mozk v hlavě čistí BrigF. 37. Kterak je stvořen mozg člověčí LucidN. 24a. Skrze mozk in cerebrum Lit. Súdc. 4, 21, Ol. tamt., Kladr. tamt. Cerebrum mozk Nom. 67a, Vít. 91b, Prešp. 1185, BohFl. 374, SlovHol. 52a. — Miechu nazývá (mistr) mozſk, kterýž bývá nalezen v chřbetnici Rhas. 28, mozk, mícha, Rückenmark; stržen chřbetnice, v ňemžto jest mozk, slove mícha t. 145. — Ten mozk, jenž v prostřědku kostí jest Koř. Žid. 4, 12, mozk, Mark, medulla; vezmi mozk z konských kostí Chir. 94a, a vedle toho: tuk z konckých kostí ChirB. 223a; ten mozk, ješto ť vyjde z hnátuov BrigF. 75a; smutný duch mozek v kostech vysušuje RešSir. 206b; mozg vyberau Puch 72b; mozk medulla VocabMus. 184a. BohFl. 422; mozk medulla, stržen Lact. 103b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mozk, mozg m. mozek; morek; mícha Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mozh, mozk m. = mozek, mícha, morek Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|