motovidlo, -a n.
sr. motati
1. moták, motovidlo (arch.), nástroj k navíjení příze (stáčené v přadeno)
2. naviják, nástroj k navíjení něčeho (rumpál ap.)
Dolož. též jako motobidlo. Sr. kolovrat, pásmo, přadeno 2, přěslen, vijadlo, vřěteno
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 6. 2025).
motovidlo, dial. -bidlo motobidlo, -a, neutr., Haspel. — Vřeteno totiž motowidlo Comest. 141a; motovidlo alabrum Prešp. 2428 (alabrum = Haspel DC.), motowidlo též BohFl. (180), MamA. 15b, Anon. 1a. Nom. 65a; motowydlo též BohFl. 780; motobidlo též RVodň. 53d; motowydlo *gagio Vít. 93b, Nom. 68a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².