mordovati, -uju, -uje ipf.
k mord
1. koho vraždit, zabíjet; též obr.; fig. co (duši) ničit něco, škodit něčemu
2. koho trýznit, trápit
Sr. zabíjěti
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
mordovati, -uju, -uješ, impftiv., vražditi, soužiti, hubiti; z němč. — Schovaj meč…, nemordug viece Baw. 14a. — (Lidé zlí) aby dobré mordovali HusPost. 81b. (Synové) mě (Krista) mordowały Kruml. 364a. — Aniž bude mezi vámi rána mordugiczij plaga disperdens Pr. Ex. 12, 13.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mordovati, -uju, -uješ ned. vraždit, hubit, soužit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.