mord, -a/-u m.
k sthn. mort
1. jaký (veliký, „lidský“, „ženský“) vražda, zavraždění, zabití někoho; vraždění, zabíjení
2. násilná potyčka
Sr. hlava, krev, mužobojstvie, vražda
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
mord, -a, -u, masc., vražda, sváda, Mord, Aufruhr; z němč. — Pro ta hýkanie stávaly sě veliké vraždy a mord Štít. ř. 105a. Když sě mord stane ODub. 10. Po ukrutném mordu PulkL. 21. Aby morduow nebylo Pr. pr. 249. — (Barabáš) w-mordu učinil vraždu in seditione EvOl. 254b (Mark. 15, 7), Br.: v svádě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mord m. vražda; rvačka: v mordu učinil vraždu spáchal
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mord m. (z něm.) = vražda, sváda
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.