moknúti, -nu, -ne ipf.
sr. močiti
(o organickém) v čem (nálevu) máčet se, louhovat se
Autor: Irena Fuková, Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
moknúti, -nu, -neš, impftiv., moknouti, nass werden; stsl. moknąti madefieri. — Vezmi bob a moč jen (jej) v octě a nech jeho moknuty den a noc ChirA. 188b; nech jeho (uzlíčku se sírou v octě) moknuty za několiko dní t. 176a. — Aby palmy mokly ut infunderentur Otc. 198a, překlad volný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
moknúti, -nu, -neš ned. moknout, máčet se, močit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
moknúti nedok. = močiti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.