modlič, -ě m.
k modliti, modliti sě
1. kdo se modlí; prosebník
2. čeho (obrazu) uctívač, modlář
Sr. modlák, modlář, modlec, modlík, modlitník, modlník, modlebník, modlitel, modlitevník, modltedlník, modlověrec, modloklaněč, modlosluha, modloslužebník, modloslužník
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
modlič, -ě, masc., prosebník, Bitter: obživ tvé modliczie tuos supplices SekvE. 2b; nás modlyczye tobě volajície HymnOpav. 17a; za tvé modlyczye častú prosbu pozdvihni tuos supplices t. 146a; — ctitel, Verehrer, Anbeter: některé obrazóv modliče uzřev HusE. 1, 76. — Srov. modlicí; někdy nelze poznati, patří-li tvar psaný k adj. modliti či k subst. modlič.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
modlič, -ě m. prosebník, ctitel
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.