množný adj.
k množiti, množiti sě
1. mnohý, hojný
2. mnohý, mnohokrát se vyskytující, vícenásobný
Sr. mnohý
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
množný, adj., mnohý, hojný, vielfach; stsl. množьnъ multus. — Daj vám hospodin mnoznu rosu ducha svatého abunde ROlB. 45a, daj vám… mnoznv rosu JeronMus. 24b (místa stejná). — Adv. -ně množně: kterak mnożnie quam multipliciter Kladr žalm 62, 2.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
množný adj. mnohý, hojný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.