minutý adj.
k minúti
1. (o časovém úseku ap.) minulý, uplynulý
2. minulý, pominulý, událý v minulosti, dávný; pominulý, přešlý
3. gram. (o slovesném tvaru) minulý
4. pomíjející, netrvalý
Sr. minulý
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
minutý, adj. z part. minut, minúti. — Minulý, vergangen: (člověk) nevie minutych věcí ignorat præterita Kladr. Ekkles. 8, 7: spieše by sě mynvty čas vrátiti mohl Kruml. 369a; minuteho času Comest. 181a; po časy minute retro temporibus Mill. 52a; mynute noci EvOl. 26b; všěch zlých příhod mynutych Modl. 70b; ktož starú lásku a minutu milost z mysli vypustiti (ne)chce Tkadl. 45a; aby minute věci v smutku nevzpomínal t. 30a; hlúpý jest to člověk a nerozumný, ješto minute věci a sešlé pyče oplakává t. 12a. — Pomíjející, vergänglich: po tomto minutem a smrtedlném životě ŠtítPař. 59a; by ty sě zavésti chcěl pro takéhož minuteho člověka Tkadl. 10b; stvoření minutemu Comest. 273b; stvořenie jest vše minute a hyne RokycEvJan. 4a; aby po ňem (po Kristu) táhli upřiemo do nebe, ty minute a padúcí věci opustiece ChelčPost. 80b; transitoria minutee totiž světské zbožie HymnA. 114a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
minutý adj. minulý, uplynulý; pomíjející
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
minutý adj. = minulý; pomíjející
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.