|
|
|
minúti, -nu, -ne pf. 1. koho, co minout někoho, něco, přejít n. přejet kolem někoho, něčeho 2. koho, co opustit 3. bibl. (o vlnách) přěs koho přejít, převalit se 4. bibl. kam přijít, dostat se 5. co, čeho vyhnout se někomu, něčemu, uniknout něčemu 6. (o abstraktním) koho, co minout, nepotkat, nezasáhnout 7. co vynechat, opomenout 8. co (hřích ap.) pominout, prominout, přejít 9. přestat, pominout, zaniknout; (o nemoci, pocitu ap.) koho přejít, opustit 10. zahynout, zemřít 11. (o časovém úseku, lhůtě) minout, uplynout, přejít 12. (o „póhonu“ ap.) propadnout, zaniknout, pozbýt platnosti 13. neuskutečnit se 14. co (míru) přesáhnout, překročit Sr. minúti sě, minovati Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025). 
minúti, -nu, -neš, pftiv., minouti, přestati, vorbeigehen, vergehen. — Oblaci mynuly transierunt ŽWittb. 17, 13; vlna minula t. Hab. 10; doňedž nemyne liud donec pertranseat ŽKlem. Moys. 16; otče, muož-li býti, myn kalich tento ote mne JeronMus. 51b; — dnové mynu prætereunt ŽWittb. 143, 4, ŽGloss. tamt.; ten den minu, noc přistúpi AlxBM. 5, 6; ten den opět byv hi minu AlxBM. 6, 39; juž šest dní bě minulo AlxH. 7, 38; gdyž pak ona světlost mynu ApŠ. 36; jakž birzo ta noc minu t. 1, 10; ta chvíle byvši minu AlxB. 5, 10; šest neděl mynu AlxV. 2142; zatiem devět měsiec mínu PilD. 15; gdyž dvadcěti let minu LMar. 15; kniežecie mladost mynu AlxV. 159; duch myne ot ňeho pertransibit ŽWittb. 102, 16; což na světě, všecko mine AlxH. 2, 23; minu zlé zamyš(leni)e t. 12, 39; aby ty vṡecky nátisky staly a mynuly ODub. 86. — (Alexander) všě hrady i (měst)a minu AlxH. 9, 36, minúti co, koho, pominouti, opominouti, zanechati; Klitus…, jakž málo ho mdloba mynu…, hlavu jemu (Androfilovi) mečem střiže AlxV. 1587; (Darius) nechtě, by co v tom by(l) mina, pojal bě (s) sobú i syna AlxH. 4, 15; ciesař vece (Kateřině): Z tvéj milosti, myn tu řeč! Kat. v. 1264; řka (císař): Ó co ty, králová, mluvíš? náhle myn ty řeči! t. v. 2952; řkúc mu (císařová císařovi): Ó lítý ohaři…, myn své zlosti i své bludy! t. v. 2937; zrado, vědě, ž’ nic ne mineſſ Jid. 25; biskupi… minuwſſe moc svého panstva vláčili jeho ApŠ. 103 (minuvše, překročivše); najú vina jest veliká, všakž ju mina vezři… na to, že atd. AlxBM. 1, 40; Patron… minuw všiu těch zrádec hrózu přitřě sě k královu vozu AlxBM. 2, 34; to vše, čsož sě stane, myna AlxŠ. 5, 6; (Alexander) sobě ni nám odp(o)čine ani lakomstvem co mine AlxH. 10, 9; myne najú všě zlá ztráta Mast. 107, myne tě všě tvá žalost Hrad. 57b; pak-li moji radu mineš, sám v své pýše vždy zahyneš Baw. 97; ktož jiu (obec) tupí, mynula ť ho rada DalC. 4; všě přátely hněv myne t. 85. Mocný hospodine, jehož vóliu nic nemine LMar. 47; mocný hospodine, jehož chtěnie nic nemine AlxBM. 7, 35. — Tandariáš… se z cesty vyvinu a kniežete se toho minu, jenžto atd. Baw. 337, minúti sě koho, čeho. — Snad sě tu s túhú mynem DalC. 2, minúti sě s čím, s kým; jedinému tobě (s) smrtiú jest sě mynuty t. 19; již sem sě s tobú mynula, již má radost všě zhynula Hrad. 55a; aby (ty) neminula se s tú odplatú ŠtítOp. 328b; ež ť sě s námi tvój blud myne Kat. v. 2190. — mynu transibo ŽWittb. 41, 5; mynuch transivi t. 36, 36, ŽPod. tamt.; mimice transeuntes ŽGloss. 88, 42; když dva měsiece biechu minuſſta Troj. 157a, chybná perifrase m. běchu minula, v. Ηist. Mluvn. III, 2 str. 437 sl. — Odtud minulý, v. t., a minutý, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
minúti, -nu, -neš dok. minout, pominout, přestat; opominout, vynechat, nedbat: minúti právo; prominout: minúti vinu; miň kalich tento ote mne ať mě mine; zanechat: miň tu řěč zanech té řeči; — minúti sě (s kým, čím) minout se, vyhnout se, uvazovat se, ujít: jedinému tobě s smrťú jest sě minúti; snad sě tu s túhú minem zbavíme se starosti Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
minúti dok. = minouti, přestati, vynechati, jíti mimo; — minúti právo = jednati proti právu; — minúti čeho = ujíti čemu; — minúti z let = vyjíti z let; — minula jej rada = špatně se poradil; — minúti sě s něčím = zbýti něčeho, zbaviti se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|