|
|
|
minovati, -uju, -uje ipf. k minúti 1. koho, co míjet někoho, něco, procházet, postupovat kolem někoho, něčeho 2. koho, co opouštět 3. (o hranici území) kudy procházet, vést 4. co pomíjet něco, nedbat na něco 5. (o abstraktním) koho míjet, nezasahovat, nepotkávat; nepoznamenávat, neovlivňovat 6. pomíjet, mizet, přestávat existovat 7. (o nemoci) ot čeho (léčivého) ustávat, přecházet, ztrácet se vlivem něčeho Autor: Irena Fuková, Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
minovati, -uju, -uješ, impftiv., míjeti, vorbeigehen, vergehen, schwinden; iterat. k minúti, stsl. minovati prætercurrere, transire. — Již mynowachu qui præteribant ŽWittb. 128, 8, ŽKlem. tamt. Když (slepec) uslyše zástup minvgící, tázáše, co by bylo HusPost. 37a; kteříž jej mynowachu, lajiechu jemu qui præibant EvZimn. 14 (Luk. 18, 39); mynuge Ježíš uzřě člověka slepého præteriens vidit t. 31 (Jan 9, 1). (Měsiec) sě mnohokrát p(roměn)í, (m)inuge próluky horské AlxH. 12, 5. nemynug tebe rozpravenie starších non prætereat Ol. Sir. 8, 11, nêminui Hlah. tamt. Vzcházie i mynuge prætergreditur Ol. Jos. 18, 19. Dnové jako stieň minugiu prætereunt ŽKlem. 143, 4. Již den mynuge dies inclinavit EvTřeb. Luk. 24, 29. Jim (starcům) tělesná horkost minuge LucidN. 24a. — Kteříž dávají onu radost věčnú za tuto časnú a minugiczi Kruml. 149b, radost věčnú za mynngyczy a časnú Alb. 21b. Obětí minugiczich Comest. 167b. — Všickni mylugiczy (sic, m. minující) transeuntes ŽWittb. 88, 4. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
minovati, -uju, -uješ ned. míjet, pomíjet; jít mimo, jít kolem Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
minovati nedok. = pomíjeti, míjeti, jíti mimo Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|