milovný adj.
k milovati
1. milý, příjemný
2. milující, láskyplný
3. milostný, týkající se tělesné lásky
4. (o osobě) smilný, chlípný
5. (o nápoji) způsobující lásku, chtíč ap.
6. (o skutku ap.) láskyplný, jsoucí projevem lásky
7. hodný milování
Sr. milosrdný, milostivý, milostný
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
milovný, adj., Liebes-, liebend. — Tak i zablúdie mnozí, že věčně ztratie boha, nechtiec od stvořenie své žádosti odtrhnúti, a tu mylownu mysl, jižto sú od boha vzeli, aby jej plápolivě milovali…, obrátie plápolivě k smilné milosti Štít. uč. 70b· By nejeden milovník ženský byl tu milost své mylowne mysli obrátil k bohu, jako j’ byl obrátil k smilstvu tamt. Tu ť mylowna duſſe má od milého utěšenie Štít. ř. 176a; o tak mylowne duši boha mluvie mnoho kníhy kantik t. 226a. Viz mylownym srdcem, že atd. Kruml. 356a. Hledě mylownym okem Orl. 12a. Člověk mladý, milowny Tkadl. 43a. Lucretius nápojem milownim vzteče se Comest. 214b. — Adv. -ně milovně: ktož tak milovně věří HusE. 3, 154.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
milovný adj. milující, láskyplný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
milovný adj. = láskyplný, z lásky; zdroj lásky, milosti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.