|
|
|
milostivý adj. k milost 1. milý, příjemný 2. milostivý, dobrotivý, laskavý 3. komu, k komu milostivý, příznivě nakloněný někomu níže postavenému v titulu a oslovení vrchnosti, zvl. panovníka pán milostivý ap. milostivý pán; pán najmilostivější ap. nanejvýš milostivý pán 4. milosrdný, slitovný; nad čím (špatným) shovívavý k něčemu; „milostiv býti“ komu smilovat se nad někým 5. (o skutku ap.) láskyplný, jsoucí projevem lásky 6. (o čase ap.) milostiplný, plný milosti milostivé léto bibl. milostivé léto, čas zproštění majetkových závazků (sr. StčS s.v „otpustitedlný“, „otpuščenie“ 4 a „propustivý“) milostivé léto eccl. svatý rok, čas odpuštění dluhů a trestů za spáchané hříchy 7. zbožný, bohabojný 8. bibl. (o oběti) smírný, smiřující 9. (o zvířeti) krotký 10. jur. (o věnu ap.) poskytovaný z „milosti“ 1 nevěstě n. manželce 11. milostivá mátě v. máti Sr. dobromilostný, milostný, nemilostný, přěmilostivý Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025). 
milostivý, adj., gnädig, gütig, barmherzig; stsl. milostivъ misericors. — Bože myloſtywy miserator ŽWittb. 85, 15, miloſtiui ŽGloss. tamt.; miloſtiui jest hospodin HomOp. 152a. Jakož miloſtiwi jest otec synóm, myloſtiwiegi jest hospodin bojiúcím jeho, quomodo miseretur…, misertus est ŽKlem. 102, 13 (přeložení volné). myloſtyweho hospodářě clementis Ol. Ruth 2, 2. Myloſtyw buď propitius ŽPod. 136, odpuščení myloſtywe (remissionem) benignam t. 140 Tak bě (Alexander) miloztyw za mladu AlxH. 6, 12, kak byl myloſtywy za mladu! AlxV. 1922. Ktož jest chudym myloſtyw AlbC. 52b. Listy papežovy, dobré, miloztiue ABoh. 40a. — Do myloſtyueho léta ad annum iubilæeum Ol. Lev. 25, 28, milostivé léto. — myloſtywy clemens Anon. 2a, miloſtyw propitius Ol. žalmy Deut. 43, miloſtiw deprecabilis ŽKlem. 89, 13; buď myloſtyw placabilis Mus. Ex. 32, 12, aby myloſtyw byl jemu placatus t. Ex. 28, 38, budiž mi myloſtyw propitius t. Gen. 33, 10. — Ó miloſtywe buože! Pass. 592, m. milostivý. — Adv. -ivě milostivě, -ívě milostívě: (Alexander) myloſtywye sě poklidi AlxV. 928; mezi sebú miloſtywie pomlúvajíc Krist. 32a; oni (bratří Spytihněvovi) myloſtywye k dielu přijidú DalC. 46; myloſtywye benigne Vocab. 176a; jelikož jě (Nero rytíře) dřieve miloval, toliko jě nemyloſtiwiegie mučiti kázal Pass. 300; myloſtywye clementer Mus. Gen. 43, 27; miloſtijwě Ezop. 128b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
milostivý adj. milostivý, laskavý, dobrotivý; milosrdný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
milostivý adj. = láskyplný; milostný, dobrotivý, laskavý; pobožný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|