mierně adv.
měrně² adv.
k mieřiti¹
(o střelbě) přesně, jistě, s přesným zamířením
Nelze vždy odlišit od měrně¹, protože se v textech překrývají významové komponenty náležitého odměřování a přesného míření
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
mírně adv.
též mierně adv.
k mírný
1. mírumilovně, v míru
2. (o posuzování) dobře, v dobrém
3. mírně, částečně (?)
4. příhodně (?)
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
1. mierný, adj. z miera, přiměřený, angemessen. — »Pomahaj bóh!«-, k tomu není myerna odpověd »daj to bóh!«, sed »bopomozi!« LupPost. 293b. — Adv. -ně mierně trefně, trefujíc: tak miernie uměli z praku házeti kamením, že se vlasu nechybili ad certum Pr. Súdc. 20, 16. — Jiné jest měrný (z měřiti), v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mírný, mierný, adj., pokojný, Friedens-, friedlich; z mir, mier, stsl. mirьnъ pacis, pacificus. — (Marie) devátú jest radost jměla, když na letnicě viděla… svatého ducha poslánie apoštolóm i všěm věrným, myrnym, pokorným… křesťanóm Hrad. 75b. O mirnych obětech pacis Comest. 79a. V sloviech myernych verbis pacificis Ol. Deut. 2, 26. Na myernye cěstě ODub. 17, na myerne cěstě t. 18. V mierné a pokojné zemi VšehJ. 49. — Adv. -ně mírně, mierně: mirnye mluviechu pacifice ŽWittb. 34, 20.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mierně adv. trefně, výstižně; přesně; přiměřeně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.