mení, fem. menši, neutr., menše, du. a plur. menše, komparativ tvaru jmenného, a menši, kompt. tvaru složeného, kleiner; ku positivu malý, z mьň-, stsl. mьnij minor. — Krajík menci Reg. I, 1088 (z XII stol.). Římec, točíš menſſye město římské Pulk. 181a. naymenſſye přikázanie MamA. 37b; naimenſſye čtena tamt. Co ste jednomu neučinili z mých menſſyech de minoribus EvVíd. Mat. 25, 45. Aj ty Betleme…, nikoli menſſye si mezi kniežaty židovskými nequaquam minima es t. Mat. 2, 6 (menſſye kompt. za superl., fem. podle lat.). Kristus… jest menſy boha otcě Alb. 48b. Menſye sú všěcky rozkoši a sladkosti (t. světské) Alb. 8b. Větčím dáte širší (t. zemi) a menſſym užší pluribus… paucis Ol. Num. 33, 54, menším t. lidem, srov. malý ľud = pauci. — Syn boží pro člověka chtěl člověkem býti a andělóv sě v něčem meny ukázati ŠtítBud. 168 (meny měněno později v menſy); že j’ (syn boží) menij otce Štít. ř. 25b; (Ježíš) v tom přirození, v ňemž jest menij otce, byl poddán svým starostám t. 80b. Zdali jsem menij než světský přietel BrigF. 104. On (sv. Duch) jest ta milost, ješto pocházie od otce k synu a od syna k otci, a ta nivčemž nenie menſſy než otec a syn Štít. uč. 17a. Neproměnné božstvie nemóž býti ani menſſe ani větše Štít. ř. 25b. V téjto trojici nic větše ani menffe ŽWittb. Athan. 226a. — Býti z menſſe ku počtu obvázána Brig. 117a, z menše = z (něčeho) menšího; mnoha ostati a na menſſi dosti jmieti tamt. Když by (ty) rozčetl v klášteře osoby, pluhy, rolé, rybníky a platy, shledal by, že na každého (řeholníka) dostalo by se XX kop neb XXXti platu, a vím to, že Kristus a jeho učedlníci… mnoho na menši měli sú dosti HusE. 1, 426 (vydavatel vytiskl: na-menší [m], neprávem).