manstvo, -a n.
dolož. též jmanstvo, -a n.
k man
1. čí (královo) léno, nemovitost poskytnutá lenním pánem vazalovi k užívání za prokazované služby
2. kolekt. čí manové, soubor manů podřízených lennímu pánu
Sr. manstvie
Autor: Michal Hořejší, Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
manstvie, -ie, a manstvo, -a, neutr., manství, manský poměr, stav, manská služba, manské léno, homagium. — Homagium est, quando duces seu principes grate se subiciunt imperatori, sibi (ei) subdentes vexillum suum, vulgariter vocatur manſtwye SequB. 120b. Zapiš sě w manſtwye bohu ROl. 1b. Aby jinému manſtwye nečinil Pulk. 164b; od manſtwye je prázdny činíme t. 164a. Pojčená zbožie, manſtwie feodum MamA. 22b. — manſtvo homagium Prešp. 915, manſtwo též Rozk. 1640; manſtwie homagium RVodň. ad 67b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
manstvie, -ie, manstvo n. manství, poddanský poměr, léno
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.