|
|
|
man, -a m. dolož. též jman, -a m. sr. střhn. man 1. man, vazal, držitel léna sloužící lennímu pánu za propůjčení nemovitosti 2. zř. bibl. rukojmí, zajatec sloužící jako záruka Dolož. též jako vl. jm. osobní Man. Sr. lénník, nápravník, zeměnín Autor: Michal Hořejší, Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
manna, -y f. dolož. též man indecl. f. (?) k lat. manna 1. bibl. mana, substance nebeského (božského) původu sloužící zvl. za pokrm, též fig. 2. mana, rostlinná míza výrazné chuti či vůně, zvl. pryskyřice tamaryšku ap. Sr. tereniabin Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. man, někdy také jman (zvratnou analogií podle jmieti-mieti atp.), -a, masc., Vasall, Lehensmann, Dienstmann; ze stněm. man = Lehnsmann, Vasall. — Man v Čechách sedě též právo má sě odpřisieci jako zeměnín zemským právem Rožmb. 120. Rytieř, jsa man některého krále, těžce jemu zavinil GestaKl. 52. Lid izrahelský… učinil Kananea manem, že daň dával fecit eos tributarios Pr. Súdc. 1, 28. — Pojmeš-li bohatší, než jsi sám, musíš hned jejím otrokem, manem a bláznem býti RešSir. 180b. — Věrní gmanowe Pulk. 51b; gmanowe t. 146b. — man homagialis Prešp. 926; Rozk. 1160; man feodalis Vocab. 176a; man urburator Prešp. 2091, Rozk. 3250. — Rukojmě: aby jim dal many obsides Mus. 1. Mach. 8, 7. — Příjm.: Man TomZ. 1387 n 311, UrbHrad. 10. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
manna, -y, fem., a také man, Manna, bibl. (z hebr.). — Manna byla biela, jako snieh zbielena Kruml. 37b. Otci vaši jedli sú mannu manducaverunt manna EvVíd. Jan. 6, 49; otcové vaši jědli mannu Krist. 57a. By nalézti mannu na dně (rovu) ApŠ. 40. Dčíl jim mannu k jědeniú pluit illis manna ad manducandum ŽWittb. 77, 24, mannv ŽPod. tamt.; dščila jim manna ŽKlem. tamt.; dštil na ně mannau ku pokrmu Br. tamt. — Vzděl jest (lid) jmě jeho (pokrmu) man appellavit nomen eius Man Mus. Ex. 16, 31; pusť tam man mitte ibi Man t. 16, 33; (jědli sú) mannu comederunt Man t. 16, 35. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
man m. (z něm.) = poddaný (rytíř), vasal Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|