měčiti, -ču, -čí ipf.
Jen MastMuz. Sr. bíti, búchati, práti, tepati
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
měčiti, -ču, -číš, pftiv. (?), ztlouct, zbiti; stsl. męčiti mollire, z męk- Mikl. Etym. Wtb. 189. — Ktož je… sěčen, neb snad palicěmi myeczen Mast. 65.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².