mútev, -tve f.
k mútiti
1. míchadlo, měchačka, nástroj k promíchávání nestejnorodé/homogenní směsi, zvl. tekutiny
2. palička, nástroj k rozmělňování drobných kousků
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
mútev, -tve, fem., moutev, tlouk, Stössel; z męt-, mąt-. — (Tekutinu) mutwi čistú zvrť a zpěň LékA. 49a. Múdrému i mútev lízati Smil. přísl. (Výb. I, 841). — mutew vertibulum Prešp. 1928, Rozk. 2910, Boh. min. 22b, Anon. 7a, RVodň. 73a; mutew malaxa BohFl. (40).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².