lépati, -aju, -á ipf.
sr. lepiti
1. co z čeho (hlíny) lepit, slepovat, vytvářet lepením
2. co (mazlavého) na co lepit, nalepovat, nanášet; expr. co (ozdobného) „na sě“ navěšovat
3. co (list) lepit, vylepovat, vyvěšovat (přilepením)
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
lépati, -aju, -áš, impftiv., lípati, přilepovati, slepovati, kleben, formen. — Člověče, jenžto lepaſſ na sě zlato Vít. 32a. Prosím…, aby mi ráčili dáti toho svědomie, že sem se k tomu (ospravedlnění) poddával a o to zevně listy lépal HusE. 3, 277. — Hrnčieř… lepa boha (t. sochu, modlu) z též hlíny deum fingit Ol. Sap. 15, 8, z též hlíny lepa boha Kladr. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lépati, -aju, -áš ned. nalepovat, přilepovat, slepovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lépati nedok. = lípati, nalepovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.