lámanie, -ie n.
k lámati
1. čeho lámání, rozlamování, rozdělování na části
eccl. čeho (chleba) rozlamování při slavení eucharistie
2. čeho (kamene) získávání, popř. zpracovávání lámáním
3. muz. čeho (hlasu) melismatický zpěv, ozdobné melodicko-rytmické vedení hlasu
4. čeho ničení, rušení, porušování
5. čím (dnou) kde pronikavá bolest způsobená něčím
6. čím (rukama) lomení, vzpínání
Sr. děľenie, diškantovánie, loḿenie, rozloḿenie, k 3: prolamovánie
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
lámanie, -ie, neutr., lámání, das Brechen; srov. lámati. — S. Bernart k mnichóm mnoho potupných věcí o zpievaní v kosteléch praví, o jich notování vysokých i nízkých, o lamani hlasóv ChelčPař. 135a, l. hlasóv (o zpěvu vícehlasém, sr. lámati piesn). — Neduh toho jména: neduhy rozličné, jako lámanij, žlautenici RešSir. 38b; na dnú lamanye Chir. 74b; mast proti dnye lamany v kostech t. 74a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lámanie, -ie n. lámání; lámanie hlasóv vícehlasý zpěv
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.