luna, -y, fem., paprslek, záře, Diana (měsíc), Strahl, Schein, Diana (Mond); stsl. luna luna, rus. luna měsíc, stpol. łuna světlo (Andrzeja z Kobylina »Gadki« z r. 1535, vyd. Jos. Rostafiński v krak. Akad. 1893). — (Aby přítomného zloděje oklamal, vypravuje muž své ženě:) když sem chtěl do kterého domu děrú neb oknem, vstúpě na lunu měséčnú inhed sem tam byl beze všeho hřmetu i beze všeho úraza, a pobera to, což mi sě líbilo, po též lunye měséčné ven sem vystúpil GestaBř. 22b a GestaKl. 50, luna měsiečná, = paprslek měsíční (v témž textě málo dále čte se o téže věci: skrze paprſlek měséčný). Tehdy zloděj… (v témž vypravování, oklamán slovy mužovými) na lunu měséčnú rozkřídliv ruce i noze vsiesti chtěl a inhed do domu upadl GestaBř. 23a a GestaKl. 51. — Uslyš (bože Otče) syna svého v téj prosbě za mě hřiešného, jehožto sem poslal na tě pod tvé čsné světlosti lunu s trnovú… korunú Rúd. 34b, luna = záře. — Dva pány pak pojidesta, krásnú pannu jenž vedesta…, a ta bieše podobna k lunie, když světlost najvětší jmievá Baw. 216, v orig. stněm. (verse D v. 2599 sl.): zwên herren… ein maget darnach wîsten…, diu was gebildet schône, ir antlütz das gap lichten schîn, luna v textě českém mohlo by býti = měsíc, ale originál stněm. svědčí pro význam = schîn, záře. — Sol slunce, luna měsiec, Diana luna Prešp. 9, luna = Diana; luna Diana Rozk. 5, BohFl. 5. Nuže, věžníci a věžnice, ščekajtež na lunu ČČMus. 1906, 156 z rkp. z poč. XV stol.

luna f. paprsek, zář; luna měsiečná měsíční paprsek