|
|
měsiec, -ě m. 1. měsíc, nebeské těleso objevující se v noci; též fig. 2. astr. (geocentr.) Měsíc, jedna z „planet“, též relig. fig. měsiec jednoho dne starý astr. nově vzniklé nebeské těleso, nova (?) nový měsiec, prázdný měsiec ap. astr. novoluní, nov, fáze, kdy se měsíc počíná objevovat, opak úplňku plný měsiec astr. úplněk vetech měsiec ap. astr. poslední čtvrt měsíčního cyklu 3. měsíc, období mezi dvěma úplňky n. novoluními trvající přibližně čtyři týdny 4. měsíc, časový úsek trvající přibližně „měsiec“ 3, obvykle 30 dní ruský měsiec expr. blíže neurčená doba, nějaký ten čas (hovor.), uherský rok (expr.) 5. měsíc, úsek lunárního kalendáře, obvykle dvanáctina roku 6. alch. stříbro, látka symbolizovaná měsícem Též součást pojmenování bydliště n. přídomku (podle domovního znamení) Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
měsiec, -ě, masc., měsíc, Mond, Monat; stsl. mêsęcь mensis. Dial. bývá me- m. mě-. — Luna, Mond. Stane sě diva viece ot sluncě hi ot míezzieczie PilC. 20. Když mezi sluncem a myeſyeczem bude země…, inhed potuchne myeyſecz Štít. uč. 55a; myeſijecz potuchne Štít. ř. 69a. O slunci a o myeſſijeczy Štít. ř. 68b. meſiecz a hvězdy ŽWittb. 135, 9, t. 8, 4, ŽKlem. 8, 4; meſiecz luna ŽWittb. 88, 38, t. 103, 19, t. 120, 6, t. 148, 3, t. Hab. 11, t. Puer. 62, mieſſiecz luna ŽKlem. 88, 38; doňovadž nezajde meſſiecz luna ŽKlem. 71, 7, meſiecz ŽWittb. tamt.; přěd meſieczem ante lunam t. 71, 5, přěd meſſieczem ŽKlem. tamt. Zatiem inhed mieziecz (vznide) AlxH. 10, 17. Miezziecz také v svém pobězě vzpieti sě na mořském břězě AlxBM. 7, 11. — Hod za noweho myeſiecze neomenia MamA. 30b, nový měsiec; ač kdy budete mieti noweho myeſſyeczye calendas Mus. Num. 10, 10. — Upatři po mieſyeczy splendente luna Otc. 418a, měsiec, měsíční svit. — myeſiecz luna Prešp. 9, BohFl. 5; meſijcz luna Nom. 62b. — Měsiec, mensis, Monat, zoka meſecie CisMnich. 97a, zoka meſece CisPr. 103b. Juž běchu pominuli …časi jednoho myeſſyecze AlxV. 561. Ten šturm stá ješče viece nežli pilná dva Mieziecze AlxH. 8, 30. Dvú mieſieci Krist. 28a. Gdež ho miezziecow pěti nikte nemohl byl vzvěděti LMar. 7; pět miezziecz LMar. 31. Zatiem devět míezziecz minu PilD. 15. Když devět mieſſiecziew schodíš Hrad. 63a; když (Maria) ty mieſſyczye (sic) zchodi t. 67a. myeſiecz mensis Prešp. 37, myeſſiecz též BohFl. 19, meſſicz též Nom. 62b; šest myeſyeczow Pass. 344, devět myeſyeczyew Modl. 59a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|