ošlajch, -a/-u m., též ošlejch, ošlých; k střhn. aschlouch, aschlauch (ze střlat. ascalonium)
1. cibule n. nať aromatických rostlin liliovitých používaná k léčení n. jako koření (česnek, ošlejch, pór ap.): aldinium, id est ascolonium oſleich SlovVodň 35b; aleum česnek, aschalonium oſſlich MamUKA 14b; alium Oſſlych, česnek LékFrantB 148b; vezmi sedm strukuov Oſſleychu LékJádroD 13; azinium oſſlaich Rostl KapPraž M 6,10a; ascolonium oſlaich alias luk Rostl KapPraž O 14,109a; porrum (woſſleych marg.)… ledit nervos Rostl UK XI F 10,40b; ║ barba Iovis oſlaych Lék KapPraž M 1,106b netřesk střešní (Sempervivum tectorum)
2. Ošlejch, -a m. jm. osob.: Mikuláš Ošlejch z Čech Půh 3,273 (1447)
Ad 1: k menší diferencovanosti středověkých názvů rostlin srov. netřěsk. Za lat. ascalonium stč. též kuklík; za porrum též pór; za barba Iovis též netřěsk