lopatka, -y f.
k lopata
1. lopatka, špachtle, náčiní na nabírání, míchání ap. něčeho
2. zvl. v pl. lopatka mlýnského kola
3. med. lopatka, lopatková kost
Sr. mútev, mútvicě, špatule, špatlík, věječka
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
lopatka, -y, fem., demin. z lopata. — Udělaj lopatku z šindelu Chir. 95b. (Ty věci) buďte lopatku hýbány Rhas. 11. —- lopatka arula BohFl. 585, Vocab. 175a. — lopatka vannus Vít. 93a, Nom. 68a — lopatka *postendrum BohFl. 753. — Vidly…, hřiedel…, lopatki sedatium, rýč…, mlynář…, mlýn Prešp. 2364, sedatium = Mehlbentel Diefb.; lopatky sedatium Rozk. 3451, BohFl. 749. — Lopatka, Schulterblatt: od kosti lopatky plecné Sal. 763.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².