lopata, -y f.
lopata, nářadí n. náčiní na nabírání, přemisťování, přehazování ap. něčeho
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) a místní (f.). Sr. lopatka, vějicě
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
chlebný, adj. z chléb, Brod-. — Pokrm chlebny escam panis ŽKlem. 52, 2, kirmy chlebnu ŽWittb. 13, 4; tvrdost chlebnu ŽKlem. 104, 16, chlebnu ŽGloss. tamt. Do země chlebne in terram panis Lit. 4. Reg. 18, 32, Kladr. tamt. Neb tolik jest řečeno Bethlehem jako chlebný dóm ŠtítMus. 158b; Bethlem se vykládá duom chleba, protož ta srdce, v nichž hojně slovo božie přebývá, duom chlebny jsú ChelčP. 24b. Vejda w chlebne stany ŠtítMus. 152a, v chlebné krámy. V chlebnych krámích KolDD. 214b (1620). Svař u vodě drobty chlebne Sal. 451. (Kterak móž tělo pána mého) býti v tak malém chlebnem kusu Kruml. 447a. Proto j’ Kristus svatost svého těla w chlebne a u vinné postavě ustavil Štít. uč. 119b. Jakož tě vidím v tvárnosti chlebney Modl. 70a; uuchlebnei tvári in forma panis Kunh. 147b. Srov. chlebový. — Chlebná kobka, lopata v. kobka, lopata.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lopata, -y, fem., Schaufel, Spaten; stsl. lopata pala. — lopata pala Vít. 93a, Prešp. 1907, Rozk. 2865, BohFl. 643, Nom. 69a, Brit.; lopata *postendrum Prešp. 2367 v kap. De artificibus, Rozk. 3454, RVodň. 67d; chlebná lopata arula MamA. 14; dvě lopatye Rotšt. 1403.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².