|
|
|
loket, -kte/-kta/-ktu m. 1. loket, ohbí uprostřed paže; do lokte, po loket od prstů až k lokti n. nad loket 2. čí celá paže, rámě 3. též v du. a pl. náruč, objetí; na lokty do náruče; na loktě, na loktú v náruči, v objetí 4. podpěrka, boční opěrka, boční opěradlo, „raménce“ 5. loket, délková míra odpovídající přibližně vzdálenosti od lokte ke konci prstů (podle příslušných místních předpisů stanovovaná na cca 60 až 80 cm) 6. měřidlo mající délku jeden „loket“ 3 7. (o rozměru) na loket přibližně n. nejméně „loket“ 3 8. (o prodeji látky) na loket po „loktech“ 3, v jednotkách loktů Dolož. též jako vl. jm. místní Loket a pomístní v Loktích Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
loket, -kte, masc., Ellbogen, Elle; stsl. lakъtь, cubitus, ulna. — Loket, část ruky. Ruku mu (Filotas Neguzarovi) po loket utě AlxV. 1693; pod loket rukú tvú sub cubito Pror. Jer. 38, 12. Tvój loket brachium ŽWittb. 88, 14; lokte tvého brachii t. 78, 11, t. 70, 18; podlé lokta iuxta brachiola. Ol. 2. Par. 9, 18; w lokty tvém in brachio ŽWittb. 76, 16; w lokty síly tvé t. 88, 11; w loktu in brachio t. 135, 12. (Kost) sahá ť od zápěstie… až do lokte Sal. 764. Rány na lokty sú ť velmi nebezpečné t. 505. Na tvém lokti in brachio Ol. Cant. 8, 6; na pravém loktu Ol. Sir. 21, 24. Tet anjelik jmieše lokti Příp. sv.-jiř. lokty má brachia mea ŽWittb. 17, 35. Vzal jest jej (Simeon Ježíše) na lokti svá Koř. Luk. 2, 28. Požehnané lokty Kruml. 429a. Otevři lokty své Hug. 351. Rukávy jen do loktu Pass. 588. (Eusebius, v těsném žaláři) jediné ramenoma a loktoma hnúti možiešie Pass. 389. lokty hřiešných budú zetřieni brachia ŽWittb. 36, 17. Proti bolesti plecí… činíme zpryštěnie na loktiech Rhas. 185. loket ulna BohFl. 269, lok(et) též Prešp. 659; loket cubitus Prešp. 1221, BohFl. 399. — Míra délková (v Podolského Knížce o mírách z r. 1617 ukázáno ¼ lokte jako čára 15 centimetrů, tedy loket = 60 cm.). Puol lokte Lobk. 34a; puol lokte z tlauští t. 104b. Puol druhého loktu Ol. Ex. 25, 10, lokte puol druhého t. Ex. 26, 16. Dva lokti (t. j. lokty) zvýš Pass. 342; dvú loktu zvýš Ol. Num. 11, 31; tři lokty zwyſſy Comest. 72a. Dosti má na dvú loktu neb na třech země GestBř. 13a. Tři neb čtyři lokty plátna t. 78a. Šest loket Alb. 83a; mieru šesti loktuow tamt.; čtyř loktow Ol. Ex. 26, 2, deset loktuow Ben. 3. Reg. 6, 24, desíti łoktůw Br. Zach. 5, 2. — Jm. místní: loket Pulk. 145b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
loket, -kte m. loket; stará délková míra (asi 59 cm) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Loket v. loket Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
|