lékovati, -uju, -uje ipf.
lekovati, -uju, -uje ipf.
k lék
1. koho, co čím léčit, (nemocného ap.) uzdravovat, (ránu, bolest ap.) hojit
2. (o „hadačích“ ap.) co (nemoc) léčit pomocí kouzel, zaříkávání ap.
3. expr. čemu (břichu) dodávat zdraví, činit dobře něčemu
Sr. léčiti, polekovati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
lekovati, -uju, -uješ, impftiv.; stsl. lêkovati sanare. — Kouzlem léčiti, durch Zaubermittel kurieren. Srov. lék, oppos. lékařstvie. Druzí řkú: My nečarujem, ale lekugem, mnohým pomáháme Štít. uč. 8a. — Léčiti, kurieren, heilen: těmi činy lekuge polehčí bolesti curans Kladr. Ekklus. 38, 7; pak lekuy leb i ránu takým obyčejem, jako dřéve praveno jest Sal. 450.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lekovati, -uju, -uješ ned. léčit zaříkáváním, čarováním; léčit, hojit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lekovati nedok. = kouzelně léčiti; — lekovati (svému břichu) = prospívati, léčiti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.