lapač, -ě m.
k lapati
1. dravec, zvíře napadající a lovící jiná zvířata
2. (o člověku) čeho (cizího) uchvatitel, kdo si něco přivlastňuje; zloděj
Dolož. též jako vl. jm. osobní Lapač. Sr. bráč, dráč, chvatač, lapák, osobitel
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
lapač, -ě, masc., kdo lapá, loupežník, Dieb, Räuber. —- Cizieho lapacz nemá meškati (vrácením) HusW. 91a. Zep… vlk nebo lapacz Lit. výklad jm. Zep. — Srov. lapák.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lapač, -ě, lapačka, -y, lapák m. zloděj, lupič, loupežník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lapač m. = lupič
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
Lapač v. lapač
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).