laní, -ie f.
pozd. též laně, -ě f.
divoce žijící přežvýkavec, laň, srna ap.
Sr. jelen, jelenicě, srna
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 1. 7. 2025).
laní adj.
k laní f.
1. laní, (ve funkci gen.) laně
2. (o kožešině) laní, pocházející z laně, srny ap.
Sr. jelení
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 1. 7. 2025).
laní, -ie, fem., laň, Hirschkuh; stsl. lani, lanija cerva, z oln… — lany zmilelá a přěvzácný jelen cerva Lit. Prov. 5, 19. lany břězé poběže mimo ně cerva prægnans Otc. 381a. lani v osmi měsících plod vydávají Puch. 41a. lany na poli porodila jest cerva Pror. Jer. 14, 5, lanie Pernšt. tamt. (Velmistr rodýzský) má jeleny, lanije… Lobk. 57b. Jdete (vy, paní) nesúce hlavy jako lanye Mast. 231. Jako lany Pulk. 125a, viděl jest jednu lany t. 124b. (Kůže) té lanie Otc. 381b. Proč se menují laṅími HusŠal. 74b. (Slepá) lanij… se pásla Ezop. 103a. — lany hinnula Prešp. 454, Vít. 94a; lanij cerva Lact. 287d; lanye hinnula BohFl. 160, Boh. min. 22a, Nom. 70a; lanie hinnula RVodň. 52b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
laní, -ie f. laň
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
laní f. = laň
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.