lahoda, -y f.
k lahoditi
1. lahoda, lahodnost, libost
2. požitek, rozkoš, blaho
3. co vzbuzuje pocit lahodnosti
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024).
lahoda, -y, fem., Lieblichkeit, Anmut; z lag-, srov. lot. lāga Schichte, Ordnung Zub. v JagArch. 16, 397. — Když člověk syt bude světských lahod a rozkoší Štít. uč. 107a. Která jest lahoda tohoto světa? ŠtítPař. 41a; žádost k lahodam tohoto světa ŠtítBud. 125. Ó kterak ten blahoslavný jest, jenžto tvé lsti a tvé lahody nepoznal! delectamentum JeronMus. 22b. Aby (člověk) se nedal svésti lahodám, libostem a pamlskóm MusPost. 170a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lahoda f. lahodnost, libost; rozkoš, požitek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.