|
|
|
lahoditi, -źu, -dí ipf. 1. o kom, o čem, komu, čemu ap. lahoditi, být lahodný, příjemný, milý někomu, něčemu, přívětivě se chovat k někomu, něčemu 2. komu v čem, jak (lstivě, pochlebně) ap. lahodit, říkat někomu něco příjemného, zvl. pochlebovat, lichotit 3. co činit lahodným 4. v čem libovat si, nacházet zalíbení 5. čemu vyhovovat K původu slova sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Autor: Andrea Svobodová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
lahoditi, -zu, -díš, impftiv., schön tun, liebkosen, schmeicheln; mylnou analogií také hla- m. la-. Stsl. lagoditi convenire. — Když (muž) ukrutnějie, než slušie, ženě, dětem neb jiné čeledi polaje aneb viece než slušie o nich lahody Štít. uč. 134a, lahoditi o kom; o niej (mužie o ženě) lahodiecz alliciunt Ol. 3. Esdr. 4, 19; tak má nám buoh lib býti, když nás treskce, jako když lahodij o nás ŠtítVyš. 20b; prvá lest, jíž o nich (čert o lidech) lahody, že jim dá na mysl: »by to vše, co kněžie pravie, byl hřiech tak veliký, i-kto by byl spasen« Štít. uč. 112a; sbožný člověk má sobě to za najvětšie utěšenie, aby nebeský otec ráčil v ňem svú svatú vóli naplniti… kterúžkoli věcí treskce jej neb lahodye o ňem t. 31a. — Abraam zasmíl se pro radost a řka jako lahodie k ňemu applaudendo Comest. 27b, lahoditi k komu. — (Eva) mužovi pochledně lahodila Kruml. 4a, lahoditi komu. Toho ť vždycky pravé poslušenstvie žádá, aby svéj vóli člověk nelahodyl JeronMus. 9b. — Pak-li sobě bude v nich (člověk ve hříších) lahoditi, umře v nich ChelčPost. 3b, lahoditi, libovati sobě v čem. — Ješto (žena) lahodí svú řěč mollit Ol. Prov. 2, 16, lahoditi, lahodným činiti. — lahodym blandior Vocab. 175b, SlovE. 221b; hlahoditi, hlahodieſe MamV. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lahoditi, -z’u, -díš ned. (co) lahodit, činit lahodným: lahodí svú řěč; (koho) laskat; (komu) lichotit, pochlebovat; (k komu, o kom) nakloňovat si, lákat, vábit; lahoditi sobě (v čem) libovat si Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lahoditi nedok. (o někom) = pochlebovati (někomu); — lahoditi sobě (v čem) = libovati si Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|