lado, -a n.
Sr. laz, úlehle f.
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 12. 6. 2025).
lado, -a, neutr., později také lada, -y, fem., pustá, nezoraná země, wüstliegendes Land, Lehde; stsl. lędina terra inculta, rus ljada, ljadina, z lęd-. — Na lada bečovská Sedl. (z arch. mus. r. 1460, 25. čc.), k ladám bečovským t. Dědiny spustlé, řečené lady BrandlGloss. 114 (z r. 1542). S dědinami ornými i neornými neb ladami Hořov. 1623. lado Dal. rkp. Ρ za laz DalC. 2, v. laz. — Leží ladem neoraná rolí Háj. Jg., ležěti ladem; pole ladau leželo HořovΑ. 54a (1693).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lado n. neobdělaná půda, pláň
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.