|
|
|
lánie, -ie n. k láti 1. čí lání, spílání, nadávání 2. čí, jaké hanění, tupení, nactiutrhání 3. jaké, ot koho zlořečení, proklínání 4. zř. relig. jaké („šerědné“), koho, komu (Bohu) rouhání, mluvení proti Bohu 5. kárání, napomínání, výtka (zvl. silně citově zabarvená) 6. jur. výtka, upomínka dožadující se splnění závazku 7. bibl. hrození, vyhrožování, výhružka (jako projev boží nepřízně) Sr. haňenie, polánie, spolulánie, zlořěčenie Autor: Miloslava Vajdlová, Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025). 
lánie, -ie, neutr., lání, rouhání, das Schelten, Schmähen, Lästern; stsl. lajanije latratus. — Ot lanye tvého ab increpatione ŽWittb. 17, 16, ŽPod. tamt.; w lany in increpationibus ŽWittb. 38, 12, ŽGloss. tamt. Nebo sem slyšal lanye vituperationem ŽWittb. 30, 14. Chtě jeden druhého (v čeledi) lanie neb hněvu od hospody dopraviti ŠtítOpat. 374a; kdež móž, jeden druhého vystřez lanie tamt. Řeč nejedna peská jest při kostkách, lanie, škřekánie atd. ŠtítMus. 48b. Třetí jest hněv ſ laním neb s haněním HusPost. 132a. O laanije aneb rúhanie bohu Pr. pr. 249. laanye boha svého Pror. 39b. — lanye increpatio Prešp. 1310, maledicta Ol. Sir. 22, 30; slova lanye blasphemia JeronMus. 63, lánije HrubPetr. 4a. — Když by jistec neb rukojmě zaplatili (dluh), tehdy jim na jich ctech to lání ke škodě býti nemá BrandlGloss. 119 z r. 1564, lánie pro dluh, srov. list lácí. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lánie, -ie n. lání, nadávání; zlořečení, rouhání: lánie aneb rúhanie bohu; lánie boha svého Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|