|
|
kříž, -ě m. 1. kříž, popravčí nástroj tvořený svislým kůlem s kratším příčným břevnem „svatý kříž“ kříž, na kterém zemřel Ježíš 2. též smrt kříže ukřižování, smrt na kříži 3. jaký (svatý) kříž, hmotné zpodobení „kříže“ 1 jako symbol křesťanství součást názvu křesťanských svátků („Nalezenie sv. Křížě“, „Povýšenie sv. Křížě“ ap.) choditi po křížích procházet křížovou cestu choditi s kříži účastnit se procesí, chodit s procesím jur. přísaha na kříž; na kříži pod přísahou na kříž zř. přen. křesťanství 4. jaký („svatý“, „pohanný“ ap.) kříž, znamení „kříže“ 2, pohyb rukou ve tvaru kříže jako symbol víry (zvl. v Boha) 5. též kříž krevný, kříž krvavý na koho křížová výprava, křížové tažení proti někomu, vojenská výprava vyhlašovaná ve jménu křesťanství kříž vydati ap. na koho, proti komu vyhlásit křížovou výpravu proti někomu kříž vzieti ap. zúčastnit se křížové výpravy 6. čí kříž, (trpký) osud, utrpení, trápení, soužení; relig. (Kristův) oběť 7. kříž, křížová vazební vzpěra krovu 10. ve funkci adv. (o poloze lidského těla na zemi před oltářem, někým výše postaveným ap.) „křížem“ tváří k zemi a s rozpaženýma rukama (na znamení pokory, podřízenosti ap.) ve funkci adv. (o vedení pohybu) „křížem“ křížem, do kříže Dolož. též jako vl. jm. osobní Kříž, f. Křížová a adj. poses. Křížóv a jako vl. jm. místní, pomístní a součást vl. jm. pomístních Sr. nalezenie 1, povýšenie 3 Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 22. 5. 2024).
kříž, -ě, masc., Kreuz; stsl. križь crux. Ze stněm. chriuze, kriuze, a toto z lat. crux. — cris nésti CisMnich. 97a, CisPr. 103b. — Ježúš stojě na krzyzy Drk. 166, na kříži státi (ukřižovaný na kříži stál); (Ježíš) na krzizy rozpat stojieše Hrad.90a. — Ti svědkové na kříži přisahati budú ČelMěst. II, 73, na kříži = kříže se dotýkajíc přisahati. — Tehdy pade krzyzem před ním JiřBrn. 434, křížem padnúti, pásti, ležěti atp., = v podobě kříže; padajíc krzyzem Otc. 453b; pad krzyzem na zemi prostratus t. 394b; by kto jiný třidceti let krzizzem leže mně odplaty prosil Kruml. 342b, by kto leze krzyzem let třidceti Štít. uč. 151b (místa stejná). Rozpínaje krzizem rucě své Kruml. 456b. — Vezmi pušťadlo a prořěž jemu (nemocnému) krzyzem kuoži Chir. 225b, křížem prořezati. — Sbožní lidé tři dni sě postiece po krzyzych chodie Pass. 312, choditi, jíti po křížích, s kříži = křížovou cestou; na s. Marka proto s krzyzi chodili, ež jest s. Řehoř… s krzyzi choditi ustavil t. 251; s krzizy chodiece Hrad. 9a; když po krzizych chodie Štít. uč. 145b; když jest šla po krzyzych Otc. 472b. — Těch i jiných snad tisíc bieše, jenž pod krizem s ním (Arnoštem) jediechu Baw. 189, pod křížem, na výpravě křižácké. — krziſ crux Prešp. 1988, krziz též t. 2196; cris CisMnich. 97a, CisPr. 103b; kryz CisMnich. 98a; na criſu Kunh. 149a, na krsisiu ApŠ. 139, na krzijzzy Štít. ř. 18a; kṙíż BiblB. Mark. 8, 34. — Příjm.: a Crisone concive vestro Reg. II, 1267, per obitum Krzyżonis Lún. ks. 1418. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kříž, -ě m. kříž; na kříži přísahati s dotekem kříže; křížem pásti, padnúti, ležěti s rozpjatými pažemi, v podobě kříže; choditi po křížích, s kříži tzv. křížovou cestou; křižácká výprava: kříž vydati vyhlásit křižáckou výpravu; pod křížem jediechu na křižácké výpravě; kříž krevný krvavá křižácká výprava Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kříž m.; po křížích choditi = choditi s procesím o křížových dnech; — kříž vydati = křížovou výpravu vyhlásiti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|