|
|
|
kóžě, -ě f. 1. kůže, povrchová, obvykle osrstěná vrstva těla živočichů (opak k „masu“); (želvy) krunýř; též fig. a synekd. vydati sě z kóžě rozdat se, úplně se vydat, zcela se obětovat kóžě (o trestu) pořezání částí obličeje zlá kóžě ap. nevěstka 2. fig. jaká (svoje, vlastní ap.) život, bytí dáti (vlastní) kóži obětovat život 3. jaká (svrchní ap.) kůže, povrch těla, pokožka spodnie kóžě podkožní vrstva 4. která (psí ap.) stažená zvířecí kůže, kožešina metati na kóžu kým tupit někoho 5. která kůže, k dalšímu zpracování upravená, zvl. vydělaná zvířecí „kóžě“ 3 oslová kóžě pergamen 6. obalová vrstva plodu, zvl. rostlinného, slupka Dolož. též jako vl. jm. osobní. – K 2: sr. plet². – Často v ustálených spojeních a ve rčeních (např. leda my kůži měli, nechť vrány maso snědí TovHád 41b, kóži dolóv dáti PulkR 74a, oblekl se v kóži ovčí ChelčSíť 72b, kóže nasaditi RokJanB 40a, každý vosel chovaj kůže své ArchČ 10,459 /1493/ ap.) Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024). 
kóžě, -ě, fem., kůže, Haut, Fell, Leder; stsl. koža pellis. Podle Zubatého v JagArch. 16, 396 z koz-ja, tedy vlastně kůže kozí. — Tělo i kózye caro et cutis Ol. Lev. 13, 24. By jeho (Ježíšova) kozye všě krvava Hrad. 88b. Jeden měštěnín… udeři krále po hlavě…, sotně královi protě kozyu AlxV. 2118. Opat budu koziu mú pelle mea ŽKlem. 145a. Ševci (činie) z kozye třevie Štít. uč. 94a. — Pod ovčí kozij Štít. ř. 20a; kuozzie skopcové pelles Ol. Ex. 35, 7, z koż skopcových t. Ex. 26, 14, z kozz skopových t. Ex. 36, 19; kożí telecích HusPost. 219a. Z koż modrých de pellibus ianthinis Kladr. Ex. 36, 19; kozzy modrých ianthinarum pellium Ol. Num. 4, 8. — kuozie cutis Prešp. 427; kozye cutis Nom. 67b, pellis t. 69b; koze cutis BohFl. 406, coze pellis BohFl. 146. — Jim již o kuożi jdieše, protož krátka rada bieše Baw. 238, jde komu o kóži, o život, o zachránění života. — (Kněz smilný) kak smie živ svého boha rukama svýma pěstovati… a šmakav sě šeředně se zlú kozy Štít. uč. 125a, zlá kóžě = zlá žena, nevěstka, srov. sthněm. boesiu hût Wackernagel, Kl. Schriften 1, 189. Pro tuto zlu kozy Hrad. 126b (praví švec o své ženě). Ó hanebné zlé koze kněžské! ŠtítMus. 67b. Šeředná věc jest zlá kozze t. 53b. Aby ze dcer lidu jeho nebývala prázdná žena, ani z jich synóv aby sě takových zlých kozí držal t. 144b. Aby bez studu zlú kozi byla t. 76a, aby bez studu zlú koży byla ŠtítOp. 69a. Ze zlé kóže nemóž býti dobrý kožich (t. dobrá žena) Přísl. Smil. (Výb. 1, 848). — hadowa kuozye spolium serpentis RostlD. 86b, hadová kóžě (rostl.); hadowa kuoże RostlF. 12b. kožěluh, -a, masc., Gerber. — In suburbio Satcensi… Mezica koselug Reg. I, 1088 (XIII stol.). — U jednoho kozieluha Koř. Skutk. 9, 43, u jednoho kozyeluha t. Skutk. 10, 6. Vy v čas boje naděláte rytieřóv z kozeluhow, z ševcóv ChelčPař. 155a. — Domek w kozieluziech KolB. 8a (1494). Koželuzi, čtvrt koželužská; odevzdal se domu w kozieluzyech t. 33b (1496). — kozeluh cerdo 2407, BohFl. 791, RVodň. 56a. Veleš. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kóžě, -ě f. kůže; zlá kóžě zlá žena, prostitutka Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kóžě f. = kůže; — kóžě zlá = žena nectná, nevěstka; — metati kým na kóžu = činiti komu co na potupu Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|