kácěti, -ěju, -ie ipf.
k kotiti
1. válet, koulet, převalovat z místa na místo
2. kým, čím po čem povalovat, točit, převalovat ze strany na stranu
K 1: za lat. volutare
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
kácěti, -ěju, -ieš, impftiv., káceti, převracovati, váleti, umwerfen, wälzen; iter. z kotiti, v. t. — Dotud lenost kacie těmi lidmi, až zúfají ŠtítPař. 104a, kácěti kým; a potom budeš kaczeti nemocným jako sudem sem i tam Rhas. 129. Slova božie jazykem kaczieſſe (volvere) Lit. Hier. Paul. 5, kácěti koho. — k. sě kácěti sě: an (bohatec při smrti) sě sěmo tamo kaczye Hrad. 143a t. j. kácě (aor.); (člověk posedlý) kacieſe ſie volutabatur Koř. Mark. 9, 19, kacýeſe ſie BiblA. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kácěti (sě), kácěti, kácěti sě, -ěju, -ieš (sě) ned. kácet, převracet (se), porážet, potácet (se), zmítat: lenost kácie těmi lidmi; slova boží jazykem kácieše vyvracel
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.