kyjík, -a/-u m.
k kyj
1. malý „kyj“ 2, palička n. hůlka určená k bití
2. palička, srdce zvonu
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. hólka, palička
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
kyjík, -a, -u, masc., demin. z kyj. — My ť (praví Neštěstí) jsme bič ohbitý a hólka a kigik Tkadl. 36b. Já vám kygika postrúži HusKázD. 63a. kygik bacillus SlovKlem. 32a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kyjík m. malý kyj, klacek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kyjík m. (zdrobnělé z kyj) = malý kyj
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.