kydnúti, -nu, -ne pf.
sr. kydati
1. čeho, co kam, na koho kydnout, hodit, mrštit
2. čím (tvrzením) na koho pošpinit, osočit, obvinit někoho z něčeho
Sr. nakydnúti, vykydnúti
Autor: Irena Fuková, Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
kydnúti, -nu, -neš, pftiv., metnouti, hoditi, werfen. — kydny mláto (svini) Hod. 81a. Příběh kanec pěny na ň (na lva, stářím sešlého) kydne Baw. 57.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kydnúti, -nu, -neš dok. vrhnout, hodit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.