|
|
|
kvísti, ktvu, ktve ipf. 1. kvést, mít květy 2. vzkvétat, bujet, prospívat, plodit, vznikat 3. čím oplývat, vyznačovat se hojností něčeho 4. kypět zdravím, vypadat dobře Dolož. též jako ktvieti. Sr. bujěti, vychozovati Autor: Andrea Svobodová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
kvísti, ktvu, ktveš, impftiv., blühen; stsl. cvisti, cvьtą florere. Z koř. ku̯ei̯t-. V č. tvarech præsentních je ktv- z kvьt-; odtud pak i novotv. inf. ktvieti, part. ktvěl, subst. verb. ktvenie. Také bývá květ- m. kvet-, vlivem subst. květ. — V nich (vlastech asijských) dvakrát léta ktwu osenie AlxV. 616; v ten čas… všě osenie ktwyechu t. 371. Kdežto vína, žita ktwyechu t. 687. Vrchové stromóv pukají se, ktwu, zelenějí Troj. 30a. Ščepové ktwu Mand. 18a. Jiné (byliny) když ktwau Háj. herb. 11b. Palma kwiſti bude florebit ŽKap. 91, 14. Fík nebude ktwieti non florebit Ol. Hab. 3, 7. Býlé ráno ktwi floreat ŽKlem. 89, 6. (Poušť) ktwyety bude jako lilium Pror. Isa. 35, 1. Jako lilium ktwi Kruml. 466a. Když jalovec ktwe Chir. 225b. Vezmi sléz, dokud nektwe ChirB. 47a. — Sedm klasóv ktwieſſe pullulabant Ol. Gen. 41, 5, ktwyeſſe Mus. tamt., přeložení volné. — (Kateřina) v drahéj krási ktwieſe Kat. v. 191, kvísti, ve smyslu přeneseném. Tě líčci, ješto ktwiechu u biele, v červenosti t. v. 2307. Člověk bude kwiſty v nebeském království Mat. 27. Ploď se a ktwi Comest. 4a. To ť jest pilné, když by kto kwietl… takovým květem, aby nekwetl na jalovo ŠtítMus. 80b. Mój rod pětiú pramenóv bude kwyſty DalC. 6. V krokot života, když jako ktwem v své mladosti, jsme v smrti ŠtítMus. 126a. Bude kwijſti tvá spravedlnost Štít. ř. 134a. Smysl mój ktwe múdrostí Alxp 80. ktwucz vyktve malatstvie Comest. 83a. Mazanec počal quiſty Mast. 131. — Aby (trojánského města zrušenie) ktwielo na mysli lidské Troj. 2a, odtud nč. tkvíti. — Počneš kwieſti Jeron. 38b, bujeti a kwieſti Troj. 141b; kwijſti Háj. herb. 15b; čas ktwenij Puch. 67b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kvísti, ktvieti, ktvu, kvetu, -eš (přech přít. ktva, impf. ktviech, aor. 3. sg. kvite, kvete, subst. verb. ktvenie, ktvěnie) ned. kvést Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kvísti (1. sg. kvtu, ktvu; imperfektum ktviech) nedok. = kvísti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|