kvietek, -tka/-tku m.
k květ
1. kvítek, drobný květ
2. expr. (melior.) v oslovení osoby milý, miláček
Dolož. též jako vl. jm. osobní Kvietek. Sr. kvietíčko
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
kvietek, -tka, masc., kvítek; demin. z květ. — Jakožto kwyetek usvadlý ML. 8b. (Ježíše) syna svého, kwietka jediného AnsMus. 8, 1. kwietek bielý flos Mill. 78a. — Je jm. osobním: Quetek NekrP.; Quetek coquus List. Lit. 1218, Kvetek coquus List. Lit. 1057 (ze XIII st.); Kwyetkonis TomZ. 1387 n 152.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².