kvietíčko, -a n.
k kvietie
1. kvítíčko, drobné kvítí
2. expr. (melior.) milé, krásné kvítí
Sr. kvietek
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
kvietíčko, -a, neutr., demin. z kvietie, v. t. — kwieticzko sě zjěvilo flores apparuerunt Lit. Cant. 2, 12; kwieticzko florentia Ol. 2. Par. 4, 21.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².