kvapiti, -ṕu, -pí ipf.
1. k komu, čemu (otci, práci) kvapit, spěchat, pospíchat, chvátat za někým n. něčím
2. čím (soudem, ohněm) unáhlovat se s něčím, spěchat s něčím
3. kým (vězněm) unáhleně nakládat s někým
4. na koho spěchat, pospíchat na někoho
Sr. chvátati, spěšiti
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
chvapiti, kvapiti, -ṕu, -píš, pftiv., chytiti, vzíti, fassen: kwapiz toho (léku) na nóž, nechajž ť ustydne ta krópě ChirB. 204a; — ch. sě chvapiti sě koho, čeho: radostivě chtěchu se jeho (děti svého otce) chwapiti Pass. tišť. (v ČMus. 25. C. 1) 31b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kvapiti, -ṕu, -píš, impftiv., eilen. — K tobě ť jíti kwapym Modl. 79b. Nekwap k mluvení NRada 606. Abychom k daróm tělestným… nekwapili HusPost. 67b. — Rozkazovánie to mnú kwapieſſe urgebat Ol. 1. Reg. 21, 8, kuapieſſe Lit. tamt. — (Žena), ješto mužě kwapiecz k sobě dráždí virum ultro rapiens Ol. 1. Reg. 20, 30. — Místo chvapiti, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kvapiti, -p’u, -píš ned. kvapit, chvátat; pospíchat: nekvap k mluvení
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.