kudy, -ž kudyž, -to kudyto, adv., conj., kterou cestou, kterým způsobem, kterak, jak, auf welchem Wege, auf welche Weise, wie, u významu tázacím, vztažném i neurčitém. Ze zájmenného kmene ko-, srov. stsl. kąda, kądu, kądê qua, z ko-nd-, — Kak-li tam (do nebe) móž vníti co nezřiezeného, ano anděl upadl odonud, nechtě býti podlé božieho spořiezenie, kudyz pak móž tam, jenž potupuje přikázanie božie? Štít. uč. 35b. Kudyz to bez hřiechu bude, tak veliká všie země záhuba? ŠtítMus. 44a. Kvdy jest to pravda (táží se dítky otce), ješto bóh jest řekl Adamovi: »Kteréhož koli dne okusíte toho dřeva, zemřete!«, an byl mnoho let potom živ? ŠtítBud. 118; kvdy jest to pravda, ješto jest bóh řekl atd. ŠtítPař. 39b (místa stejná). Kvdy to jde, že tak sú rozliční lidští úmyslové? ŠtítBud. 149. Poniž ješče nejsi hodna do prvého chrámu vjíti, kudy živa smieš vstúpiti do druhého? Kruml. 311b. (Diábel) myslil, kudy by je k hřiechu připravil Kruml. 1a. (Chcete-liž věděti), kudy ť přicházie tak obecné všěm nebezpečenstvie t. 344b. Kudy pak… tratie lidé to miesto s těmi anděly najvyššími, móžte znamenati ŠtítMus. 36b. Ktož hledá, kudy by sě bohu slíbil Alb. 25a. — Svatá Alžběta, kudy mohla, tudy radila svému muži Otc. 462a, kudy-tudy. — Zlí pokoje dobrých… nenávidie a rušie jej, kudyz mohú ŠtítMus. 139a. — Zchodné nerozumějí, by kudy bylo bráti správno Štít. uč. 88a, kudy, někudy, nějak. — I jest vláští úřad rytieřského stavu, pravdu křesťanskú ploditi kudyz mohúc t. 89b, kudy, kudykoli, jakkoli; kudyz moha lstivě sem dobýval Alb. 92b; kudyż móžeš zbývaj zlého Baw. 77. — kudi qua Prešp. 155. — kudykoli v. koli. — kudy-si, -s kudy-s někudy, irgendwo (herum): některdy člověk klečí na modlitvách aneb pěje páteře a nic nemyslí, což pěje, mysl kudys blúdí, a však… neztratí odplaty jakéž takéž, ač se i obrániti nemóž, by mysl neblúdila kudys Štít. uč. 137b.