kuběnář, -ě m.
k kuběna
(o knězi) kdo soužitím s konkubínou (s konkubínami) porušuje celibát; expr. děvkař
Dolož. též jako vl. jm. osobní Kuběnář
Sr. cuzoložník, kurevník, smilník
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 5. 7. 2025).
kuběnář, -ě, masc., Kebsmann. — Kam by sě děli kubienáṙi! HusPost. 131b. Jest-li kněz lakomec, opilec, kubienarz, kto atd. ChelčPost. 224a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kuběnář, -ě m. souložník, děvkař; kněz nedodržující celibát
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kuběnář m. = souložník
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.